kronika obce Hrádek

(perlonosné mušle), ovšem bez perel. Já si na ně ještě dobře pama­tuji, když jsme se jako malé děti koupali v zátočině "Na laznech."

V dnešní době se už tyto lastury nikde nevyskytují.

Perla se rodí z bolesti. Jejím zárodkem je zrnko písku, nebo jiné cizorodé tělísko, vniknuvší do otevřené perlorodky s proudem vody, z níž perlorodka přijímá potravu. Místo, na němž se tělísko zachytí a čistota vody rozhoduje, zda bud vznikne zrůda kalně zabarvená, nebo opravdová čistá perla. Cizí tělísko perlorodku dráždí a perlorodka je obaluje výpotkem, jenž tuhne v perleťovou hmotu. Skutečně krásná perla vznikne jen v těch místech, kde každé stažení svalů tělísko poobrátí, takže se ukládají jen kapičky, tuhnoucí v lístečky, tvarem a uložením podobné krytině na věžní věži. Mezi nimi proniká světlo do hloubky, lomí se v nich jako v hranolcích a tak vzniká záře, která jakoby vycházela z hloubi samotné perly. Takové perly se rodí jen mezi svalovým tělem per­lorodky a blanitým pláštěm, jímž je přirostlá k lastuře.

První písemná zpráva o lovu perlorodek v Čechách, jen z roku 1418. Slavný výlov Otavy v r. 1818 za přítomnosti rakouského císaře Františka II. vynesl přes 50 pěkných perel, z nich 27 kusů velkých, jasného lesku. Lovčí právo měli od nepaměti až do roku 1848 vrchnosti a ti je tvrdě hájili. Při perlonosných vodách bývaly vyvěšeny výstražné tabulky s kresbou perlorodky. Nad rukou sahající po ní bylo zobrazena sekera na výstrahu, že ruka, která by neoprá­vněně sáhla po perlorodce, bude uťata.

Kromě naší říčky Pstružné pěstovaly se perlorodky na Otavě, v Ohři, Radbuze, Úhlavě a na horním toku Vltavy. Na Otavě se chova­ly perlorodky zejména v rameni řeky Otavy zvaném "Ulýnská stoka".

Je to náhon u Horaždovic. Poslední výlov z mlýnského náhonu byl ještě v roce 1944, Z deseti tisíc prohlédnutých perlorodek bylo vybráno 80 perel, z nich asi 20 kusů prvotřídních. Na tomto místě bylo za výlovu 18.července 1936 získáno 212 perel, z toho klenotnicky upotřebitelných 30 kusů a 16 kusů bezvadných.

Perly se lovily za příznivého stavu vody a to čisté, aby dohlé­dli na dno a to od jara do podzimu, vyjma července a srpna, kdy se perlorodka rozplozuje. V těchto dvou měsících bylo zakázáno lovit ryby a raky, či vstupovat do vody.

Perlorodky musely být v naprostém klidu. Lovy následovaly v pěti až desetiletých intervalech. Před lovem se voda zarazila, perlorod­ky se vylovily, na břehu se opatrně otevíraly a vybíraly se perly.

Dnes zbyly jen němí svědkové někdejší slávy českých perel. V horaždovickém museu mají pamětní výstavu perlorodek a perel,klíček od jejich otevírání a lžičku na vybírání perel.

České perly mívaly slavnou pověst. Bývala jimi vyplněna i svato­václavská koruna. Perly zdobily monstrance, ornáty kněží. Většina ozdob českými perlami se však nenávratně ztratily.

Porovnáváme-li výlovy perel u nás ve Pstružné a na Otavě, je z toho zřejmé, že Pstružná měla ideální podmínky pro chov perlorodky a výlovy byly hodně bohaté.

Přemostění řeky

Dříve, než-li byl postaven starý kamenný most v Hrádku přes ře­ku Pstružnou, používalo se pro převoz nákladů přes řeku brodu.

Tento brod byl jasně zřetelný do doby, než byl vybudován nový železobetonový most v letech 1967 - 1968. Brodem se jezdilo v místech mezi zahradou s kůlnou patřící k čp. 32 s jedné strany, s druhé strany byla zahrada, patřící k čp. 31. Na protější straně řeky brod vyúsťoval mezi starým kamenným mostem a potůčkem přitékajícím ze Svatoboru. Při porovnání s dnešním stavem, byl byl brod těsně pod nynějším novým mostem.

Kamenný most se dvěma mostními oblouky byl ozdobou a chloubou hrádecké obce. Byl to pomník starého mostního stavitelství, kterého v dalekém okolí nenajdeme. Byl vybudován ve 3. čtvrtletí 16.stol. a jeho uvedení do provozu je možno upřesnit kolem roku 1560, t.j. v době, kdy byla zahájena stavba starého zámku. Tento renesanční most byl technickou památkou a zařazen do památkových objektů I. kategorie. Podobný most v menším provedení ještě slouží v Dobřívi u Rokycan ( s 1 obloukem ) a v Písku o více obloucích.

Kamenný most byl několikrát poškozen bud plovoucími krami, nebo velkými povodněmi a musel býti opravován. Aby bylo možno zvětšit průtok vody mostem, byl ve 30. létech t.stol. na západní straně mostu vybudován tunel a to jeden z kamene a druhý z betonových skruží velkých průměrů. Začátkem 2.svět. války byly oba tunely zasypány.

Kříž a socha sv.Jana na starém mostě byly postaveny o mnoho let později.

Od nepaměti stála nad kamenným mostem pro pěší dřevěná lávka se zábradlím . Určitě zde stála z doby, kdy se používal brod přes řeku. Stála s jedné strany od kovárny čp.43, překlenula řeku a na druhé straně byla zakotvena na místě, kde se spojuje stoka z panského rybníka s řekou. Přes stoku pokračovala pak další krátká lávka. Při velké vodě byla lávka dosti často poškozována a asi od 20. let t. stol. již nebyla obnovena. Moje generace si na ni ještě pamatuje.

Výše proti proudu řeky se chodilo úzkou uličkou mezi čp. od

silnice k panské pile po dřevěné lávce. Tato dřevěná lávka byla je­diným spojením při velké vodě, neboť silnice za mostem ke křižovat­ce bývala zatopena; dřevěná lávka byla často poškozována, takže v roce 1932 byla nahrazena lávkou železobetonovou. Při velké povodni v 70. letech byla tato lávka zničena a více již nebyla obnovena. Je nutno se ještě zmínit-o další lávce (železné), která byla postavena po 2.svět. válcemezi MNV a čp.

Pro přechod do Píchadel přes Pstružnou se pro povozy používalo brodu a to asi 50 m pod jezem a vedle něj pro pěší byla dřevěná lávka. Jelikož při velké vodě byly i zde problémy, bylo pak nakonec ze strany obce postavit most rozhodnuto a ke stavbě došlo v roce 1934 a to o něco výše nad splavem. Nádenické práce zajistila obec a přibrala k tomu nezaměstnané. Veškerý materiál dodala obec.

Dovoz materiálu obstarali majitelé pozemků na levém břehu řeky, pro které se most stavěl. Také pod Hrádkem nebylo nikdy mostu přes řeku. Jezdívalo se brodem a přes mlýnskou strouhu po dřevěném můstku. Pro pěší byla přes řeku i přes storuhu zřízena dřevěná láv­ka. Také zde byl v r. 1932 proveden železobetonový most. Potřebnou dopravu materiálu zajišťovali sedláci.

Lovení ryb

Čistá voda Pstružné mívala od nepaměti hojnost ryb. Byl to především pstruh obecný, později i duhový. Dále to byla bělice, tloušť, okoun, lipan, parma a štika. V řece a kalném potoce byly raci. V panských rybnících se chovali kapři. Pod zámeckým rybníkem se chovala násada kaprů. Byly to dvě umělé nádrže vedle sebe- sádky. Voda se do nich pouštěla ze zámeckého rybníka a vypouštěla do řeky. Tomuto místu se lidově říká "Na sázkách".

Ryby si pěstovali páni a jejich revír byl přísně střežen. Běda tomu, když si někdo zapytlačil a byl chycen. V Pstružné bylo hojnost ryb do konce 2.svět. války. První pohroma^nastala, když po osvobození přišli Američané, kteří pak v řece vybíjeli ryby ručními granáty. Na své si také přišli i někteří místní občané. Současný stav je asi takový, že máme dojem, že je více rybářů, než je ryb v řece.

Pstružná, která při záplavách a jarních povodních měnila svůj tok, vymílala břehy, v zátočinách se tvořily náplavy. Bylo proto v některých letech některá místa, jako pod Puchverkem, nad Hrádkem (pod splavem) řeka zregulována. Také byla řeka v některých místech vybagrována a nános byl odstraňován. Provádělo se to např. v 60. letech a v roce 1981.

Kapři, v malém měřítku i jiné ryby (např. úhoři) byly chováni a loveni v okolí v panských rybnících. Byl to rybník Velká strana, Malá strana, Dalovický rybník, rybník v lukách Píchadlích pod vrchem Zbynná, zámecký panský rybník (výměra l,87ha), Lešišovský rybník, Nový rybník; tento byl zřízen až později za účelem chovu matek. Dále to byly malé rybníky, nako na př. v Antonce "U volšiček", u škalice (pod Janouškojc mlejnem), dále byl rybník u Pozorky, rybník v "Sedleckejch lukách". V dnešní době je většina malých rybníků vypuštěna. V zámeckém rybníku se v současné době ryby nepěstují, ježto je zanesen bahnem. V některých místech bahno přesahuje i hráz rybníka. Jen tam, kde je přívod vody ze stoky do rybníka, proudí trocha vody směrem ke mlýnu. Dalším faktorem, proč není možno ryby do rybníka nasadit, je to, že do něj tečou splašky a výkaly ze zámku, které silně znečišťují vodu. Čas od času se voda,z rybníka úplně vypouští, jelikož voda prosakuje do níže. položených chalup pod hrází. Rybník obhospodařuje rybářský spolek. Ještě ve 20.letech t.stol. byla v rybníce v místech před chalupami 2-m hloubka. Podle písemných pramenů byl rybník naposledy čištěn v létech 1900 - 1901 a po celé tyto dva roky bylo bahno vyváženo ze zámeckého rybníka, čímž měl také zdejší chudý lid slušnějšího výdělku. Ostranění bahnem zaneseného rybníka se začlo provádět v 70.letech t.stol. ale neuspělo se. Bahno nebylo ještě dostatečně vyschlé, takže nasazené těžké mechanismy se propadaly.

Stromy

Dříve, při vzdálenějším pohledu na Hrádek, bylo pro něj typické, že byl "utopen" v samém stromoví a že bylo prakticky vidět jen do­minantu zámku s věží. Podle turistického průvodce Šumava - Klatovsko (vydala Kartografia 1982 v Praze)byl nejstarší strom v Hrádku 400 let starý dub. Bohužel žádnému ze starých pamětníků nebylo známo, kde stál. Je třeba si především připomenout, co my si ještě

pamatujeme, na mohutný strom v Hrádku, který stál v zámecké zelinář­ské zahradě. Byl to bílý topol 200 let starý. Tento strom vynikal svou rozložeností mohutných větví. I kmen byl silný a měl ve výšce 1 m l,70m v průměru. Dle odhadu tento topol vydal 25 m³ dříví. Byl vyvrácen i s kořeny při zkázonosné vichřici 4. července 1929.

Dnes je většina stromů vykácena a odstraněna, takže si aspoň připomeneme, kde a v kterých místech skupiny stromů stály. Kromě letitých stromů stojících především v panských zahradách a před zámkem, byly v celé obci kolem roku 1868 vysázeny různé druhy listnatých stromů hajným Jozou, který bydlel v chalupě "U Škalskejch".

U sochy sv. Vincence bylo 7 starých lip a kaštanů. U starého kamenného mostu byly vysázeny 4 lípy. Z nich jedna lípa (z levé strany od hospody) byla vyvrácena ještě malá. Můj otec si to ještě pamatoval, když byl ještě malý chlapec. Naproti lípě s druhé strany mostu porazili při stavbě nového mostu. Další dvě lípy ještě stojí.

U ovčína, lidově "U vovčína" byly zasazeny hlavně jilmy, břízy, jasany, duby. Za mého mládí si tam děti chodily na březovou vodu.

Alej byla chráněna památkovým úřadem. Před "hulcplacem" (skladiště panského palivového dříví) u silnice stály vzrostlé 4 stromy (2 jasany, 1 topol, 1 javor). Při likvidaci skladiště byly pokáceny. Mezi pivovarem a rybníkem bylo několik vzrostlých stromů. V' "Bludu" podél cestičky směřující k "Doubkojc křížku" rostly javory a kašta­ny. Alej stromů (olše) "V bludu" také již hodně pamatuje. Vpravo od silnice od "Mejtnejch" k "Sejpkám" bylo velké množství stromů, nejvíce jasany a jilmy. Po osvobození byly stromy pokáceny s tím, že v tomto místě se postaví prodejna potravin, ale upustilo se od, toho. Mezi železniční tratí a teletníkem byly vysázeny duby a jilmy. Při stavbě železnice přes Hrádek byla také postavena spojka mezi hlavní silnicí ke Kašovicům a nádražím. Zde byla.'po.obou stranách vysázena alej lip. Do dnešní doby jich zůstalo velmi málo. Mezi řekou a stokou' z panského rybníka (pod "placem") bylo hodně vzrostlých stromů, například olše a jilmy. Po roce 1945 byly vykáceny. V pan­ské zahradě zůstalo ještě část starých listnatých stromů. Jsou mezi nimi též jilmy a pěstované jasany. V zahradě bývalého "Rajčůru" je zbytek několika vzrostlých stromů (např. jasanů), a před zahradou "Rajčůru" stály 4 vzrostlé kaštany. V místech pod "Sázkami" směrem k řece stojí 150 let starý dub. Sázel jej děda tesaře Jílka ze zámku (byl posledním drábem na zámku). Mezi "Sázkami" a rybníkem stál jilm, který měl v průměru 1 m. Po 2.svět. válce byl poražen. Pod hájem byl rybníček, jehož břeh je osázen několika starými duby. Lípy u sochy sv. Jana Nepomuckého k Sušici, byly též chráněny státem, Kolem starého hřbitova na Zdouni bylo 5 starých lip, ve stáří 350 let. Byly též chráněné státem, ale jsou ve velmi neutěšeném stavu. Při cestě ke Zdouni stojí s jedné strany 10 starých lip. Prakticky všechny jilmy již vyhynuly, byly napadeny chorobou grafiosou, která se k nám přenesla ze střední Ameriky v 70. letech.

Myto

Mýto se v Hrádku původně vybíralo před malým domkem čp. , na­proti "Sejpkám". U tohoto domku vybíral mýto nejprve Vácha (bydlel

u Lokajíčků čp. - vedle Vršku). Po něm převzal výběrčího Havlíček, který byl ještě šefcem a školníkem. Potom bylo vybírání mýta přeneseno k patrové budově čp. , kde se říká "U mejtnejch."

Přes cestu byla stažena dřevěná závora. Poslední výběrčí byl zde Kutil. Výběrčí část vybraných příspěvků pak odevzdal a část si ponechal. Ročně se na mýtném vybralo celkem asi 1200 K. Vojta Kolá­řů (Mika) si na vybírání mýtného ještě pamatoval. Mýto se vybíralo do začátku 1.svět.války. Údajně se mýtné ještě vybíralo před hospodou (Pod Svatoborem). Mýto se vybíralo za každého koně a to

3 krejcary. Před Hrádkem u železničních závor bylo označení, že se zde vybírá mýto.

Kapličky, sochy, kříže, obrazy

V 18. a 19. století, kdy v době protireformační se církev snažila vymítit zbytky vyznavačů jiného vyznání, byly v té době stavěny na rozcestích a jiných místech kříže, kapličky a sochy sv. Jana Nepomuckého. Tyto sochy měly zastínit vžitou památku prostých lidí na Mistra Jana Husa.

Nás však více zajímá místo a důvody za kterých se tyto náboženské památníky stavěly u nás v obci a jeho okolí. Bohužel se mě to zjistit z největší části nepodařilo a je to škoda. Každý kříž, kaplička, svátý.obraz má svůj důvod jeho postavení a svou historii.

Připomeňme si všechny kříže v Hrádku a okolí, které byly v různém časovém období postaveny. V lese "V háji" v místě, kde se říká "V dubí", je kříž, který zde byl postaven panským lesníkem Blahůtem, na upomínku zemřelé 19. leté jejich dcery, která v těchto místech ráda sedávala. Nápis na křížku zní: Kříž a svět je dvojí:

Svět zraní srdce Tvé, kříž zase zhojí. Na starém kamenném mostě stál naproti soše sv. Jana Nepomuckého kříž na kamenném podstavci (rok postavení 1867). Při svážení klád na panskou pilu--byl několi­krát schozen do vody. Kam se pak poděl při likvidaci mostu není mi známo. Kříž "U Sedláků" v selské ulici stál původně s druhé strany směrem ke starému zámku. Po požáru starého stavení byl pak kříž přemístěn tam, kde dnes stojí. Na rohu staré školní budovy stál kříž s nápisem: Bože, chraň naši obec. Rok postavení byl 1892.

V zahradě nad "Filipojc" při pravé straně silnice před železn. závorami je postaven další kříž. U nového dvora odbočuje z hlavní cesty ke Zbynicům polní cesta ke kapli sv. Anny. Po levé straně na tomto rozcestí stál kříž, po jehož každé straně rostly vysoké

V topoly, které byly v pozdějších letech ostraněny. Kříž byl pak přemístěn na protější roh. V těchto místech v době, kdy naše území bylo postiženo cholerou, žebráci a pocestní co přicházeli od Hotína dostali zde najíst, ale dál do Hrádku nesměli. Na památku byl zde postaven tento kříž. U cesty ke Zbynicům, kde s druhé strany odbočuje polní cesta nahoru ke sv. Anně, byl po levé straně silnice postaven "Doubkojc křížek". Zde stával velký topol. V době velkého vichru a nepohody se pod min schoval zbynický farář. Vichr topol přelomil, zbynického faráře ranila při tom mrtvice. Při cestě ke Zbynicům stály dva kříže. V jednom místě, kde stál jeden z nich, se poprali dva bratři z Hrádku a vzájemně se pobili. Dále byl kříž u rybníka "Velké strany" při polní cestě. Zde na poli byl bles­kem zabit rolník se 2 voly. Před závorami směrem silnice k Sušici

stojí vedle zahrady čp. 100 p. Kroupy kříž, aby chránil pocestné před neštěstím při železnici. Při cestě ke Zdouni, v místě, kde s cesty odbočuje polní cesta nahoru do polí, stojí kříž postavený v roce 1848. S každé strany jsou zasazeny lípy, které jsou dnes velmi mohutné. V tomto místě bylo vykopáno 7 lidských koster, které byly přemístěny na Zdouňský hřbitov. Dle ústního podání kostry pocházely z doby, kdy zde řádila cholera a na Zdouni již nebylo místa na pohřbení zemřelých.

"Hořejších křížek" stojí u silnice po levé straně ke Kašovicům. Dále byl postaven kříž při cestě ke Svojšicům, "Kováříčkojc křížek." Důvod, proč byl tento kříž postaven je následující: Zbynická pout bývala vždy slavná. Do zbynického kostela se chodilo procesím i z dalekého okolí. Přicházeli i němci od Hartmanic přes Petrovice, Svojšice a Hrádek. Při jedné cestě na zbynickou pout došlo v místech kováříčkojc póle"k loupežné vraždě. Na památku to­hoto mordu byl v těchto místech postaven kříž z roku 1884.

Sv. Jan Nepomucký, řezaný ve dřevě, skoro v životní velikosti, byl umístěn ve výklenku zdi dvora čp. ( u Hánů dolejších), po r. 1945 byl údajně zakopán na dvoře.

Na bývalém kamenném mostě stála socha sv. Jana Nepomuckého.

Před zrušením mostu byla socha umístěna u řeky před hostincem "Pod Svatoborem", kde dosud stojí.

Při silnici k Sušici po levé straně, co odbočuje pěšina na Tedražice, byla postavena socha sv. Jana Nepomuckého roku 1726 hrabětem Desfoursem. Socha měla i svou pohnutou dobu. Ze záště, spíše z nevědomosti urazil nějaký vandal hlavu sochy v roce 1965..

To se stalo ovšem podruhé. Po prvé mu byla uražena hlava 27.října 1924. Koncem roku 1969 dal zbynický farář zhotoviti novou hlavu kameníkem Pokorným ze Sušice.

Pod bývalou hasičskou zbrojnicí byla postavena baroková socha sv. Vincence (lidově Vincenci)

V zatáčce silnice před "Vovčínem" vpravo byl na velmi letitém stromě připevněn obraz P.Marie Sedmibolestné. Byl tam od doby, co postavili železnici, aby chránil občany, když pojede vlak. Při cestě do Svojšic v "Černém lese" vpravo u cesty byl také zavěšen obraz P.Marie..

Z jakých důvodů byla postaveny kaplička sv. Anny nemáme zpráv.

V roce 1969 odcizil neznámý poberta obraz v kapličce,, vyřízl jej z rámu. Kaplička byla několikrát vykradena a vnitřek poničen. V kapličce schovávali zlodějové svůj lup.

V zámecké zahradě byla postavena kaplička na památku toho, že v tomto místě dostala baronka Henneberg - Spiegelová srdeční záchvat, ale uzdravila se.

V místech zv. lidově "Krobaba", blízko "Urbanojc louky" (pochá­zel z Vodolenky), kam ještě zasahuje "Hořejší průhon" se udála nemilá příhoda. Na tomto místě kácel stromy lesník Rada. Nešťastnou náhodou byl padajícím stromem usmrcen. Je zde umístěn památníček

z přírodního kamene.

Na "Koubojd poli" je památníček na památku neštěstí, které se zde stalo při svážení obilí. František Makrlík z čp. se při utahování "pabuzy" (pavezy) smrtelně zranil.

Také v naší vesnici bylo několik stavení, které měly ve výklen­cích domů umístěného některého svátého. Sošky byly vyrobené ze dřeva, většinou umělecky hodnotné. V místě, kde byla soška svátého umístěna, nebylo to však z důvodů, že by příslušná rodina byla nadmíru nábožná^ Právě naopak. Tam, kde bylo zjištěno, že se čtou zakázané knihy náboženského směru i jinak se zde nechovají v duchu katolické víry, byly nuceni umísťováním sošek svátých ve svých domech obraceti se tímto způsobem na katolickou víru.

Naproti škole v čp. 22 "U Floriánů" byl ve výklenku sv. Florian. U Lanbrů čp. byla ve výklenku umístěna soška P-Marie. Sošku převzala "Bába Horáková" ze zámku s tím, že židi ji nepotřebují.

”U Bártů čp. 33 byl na přední straně chalupy výklenek, ve kterém byl umístěn sv. Jan Nepomucký. "U Boudů čp. byla umístěna soška P.Marie. Dále byla soška ve štítu chalupy čp. , U Havlíků."

Skalice - rozdělení lesa

Les Skalice (lidově Skalice) patřívala zbynické faře. Byla pak od fary odkoupena a předána obci Hrádku s tím, že z výtěžku lesa se budou podporovat místní chudé.

Při jeho rozdělování u soudu v Klatovech se chalupníci nedostavili a tak si les sedláci a polodvorníci rozdělili mezi sebou. Sed­láci dostali po 1 ha lesu, polodvorníci 0,5 ha.

Les obdrželi: Hána (z hospody) čp. Mužík čp. , Makrlík čp.

U Floriánů čp. , Bláha (vedle Martínkojc) čp. , Hofman - ková­říček čp. Uher čp. 32, Míka-kolář čp. , Tento jej koupil od Kříže - mlynáře čp.

Bylo určeno, že sedláci budou mít strávníka 4 dny, polodvorníci 1 den. Ve skutečnosti však měli strávníky i chalupníci. Říkalo se jim, že chodí "po střídě".

Privilegie - udělení

Po tom čase, kdy byla spustošena a vypálena hrádecká tvrz a při tom shořely i staré privilegie hrádeckých poddaných, udělují maji­telé hrádeckého panství bratři Vilém a Půta z Ryzmberka a na Velharticích kolem roku 1470 svobod, které dříve používali.

V pergamenové listině je uvedeno:

1/ Mají plné právo a zákup na veškreý majetek i s horou řečenou Skalice, jsou však povinni platiti vrchnosti všechny dávky od starodávna určené a žádné jiné berně obecné, kromě berně zemské,

2/ Právo svobodného odkazu

3/ Všechna práva tržní, směnná a jiná, jichž užívají od starodávna ponechávají se jim, ovšem bez újmy požitkům, povinných vrchnosti

Selské povstání

V červenci roku 17 90 se shlukli na nádvoří starého zámku poddaní hrádeckého panství a dožadovali se na vrchnosti snížení těžkých robotních povinností a odmítli dále pracovat, dokud jim nebude robota zmírněna. K potlačení povstání rolníků a chalupníků v Hrádku povolal majitel hrádeckého panství hrabě Bedřich Desfours vojenské posily. Dne .0. července 1730 přijelo na koních 50 dragounů a 12 pěších vojáků od pluku knížete Coburg Kresohanville z Klatov.

S nimi přijel táž krajský komisař pán z Iten. Poddaní se většinou uchýlily do okolních lesů i s dobytkem, ale po několika dnech, když neměli jiné východisko, museli se vrátit. Jak to pak dopadlo s vedoucími povstání se nám nepodařilo zjistit.

Za vlády císařovny Marie Terezie byla rakouská vláda nucena zabývat se situací svých poddaných. Po zjištění příčin, proč mnozí z poddaných neodvádějí řádně poplatky státu se ukázalo, že to není vinou samotných poddaných, ale robotních povinností k vrchnosti, které zabírají větší část týdne. .V důsledku toho se zadlužují, protože musí zanedbávat vlastní hospodářství a nemohou stanovené poplatky odvádět. Teprve nástupce Marie Terezie, její syn Josef II. vydal v roce 1771 patent, kterým se rušilo nevolnictví a který poskytuje poddaným mnohé výhody, pokud jde o osobní svobodu,

V robotních povinnostech vsak nenastalo podstatné zlepšení. Poddaný mohl pak uzavřít sňatek bez svolení vrchnosti, jeho synové se mohli volně učit řemeslu a mohli si opatřit jiný výdělek. Nebyl již vázán pobytem jen na svém statku, ale mohl jej bez svolení vrchnosti i prodat, mohl se odstěhovat z panství kdykoliv a mohl si zakoupit hospodářství jinde. Děti poddaných byli osvobozeni od každé dvorsko služby. Ve svém úsilí však panovník neuspěl, neboť narazil na odpor šlechty, která ve skutečnosti patent o zrušení nevolnictví různým způsobem obcházela. Po jeho smrti,za panování jeho nástupce, byl patent značně omezen ve prospěch šlechty. To se také odrazilo i na pozdějším povstání v Hrádku, jak výše uvedeno.

Dalším opatřením panovníka bylo prohlášení němčiny za úřední jazyk. Tímto opatřením docházelo ke germanizaci a němčina byla zaváděna v úřádech a celém státním aparátu. Česky se mluvilo jen na vesnicích a mezi městskou chudinou.

Květena

Z běžné květeny vyskytující se v naší podhorské oblasti jo třeba si vyjmenovat nejzajímavější:

Kejklířka skvrnitá, pochází z Kalifornie. Má žlutě květy, v ústí koruny červené skvrnité. V Pošumaví se hodně vyskytuje. Hoste většinou kolem potoků. U nás je ji možno nalézti při potůčku od kaple sv. Anny k "Doubkojc křížku." Dále roste při náhonu do zámec­kého rybníka a podlí potůčku, pramenící ze Svatoboru, teče koloru zahrady p. Kroupy, dále podél cesty kolem Sveřepovic mlýna do drah.

Vstavač kukačka je jedním z našich běžných druhů. V zemi má dvě kulovité hlízky. Svraštělou loňskou a hladkou letošní. První udržuje rostlinu přes zimu a vyživuje ji na jaře, druhá vznikla již v minulém létě a teprve letos se vyvíjí. Hromadí živné látky pro přezimování a vyživování rostliny v příštím roce. Této rostliny u nás rapidně ubývá vlivem užívání chem. prostředků.

Dřípadka horská patří vzrůstem i krásou k oblíbeným alpinkám. Jsou to vonicí fialové zvonečky, po dvou i více květech na stvolu.Kvete brzy z jara, často i na sněhové pokrývce. U nás se ještě nachází pod "Plátojc vrchem". O tomto místě výskytu se též zmiňuje Jan Parma v Lidové demokracii z 1.4.1978.

Hořec brvitý (zákonem chráněno) má na jednom stvolu několik krásných modrých květů. Kvete na podzim v měsíci září.V okolí Hrádku se naléhá jen podél pěšiny, která zkracovala silnici v místech, kde se říká "Nad vohybem". Tato rostlina je zbytkem teplomilné květeny, která se k nám rozšířila v nejteplejší době poledové.

V záhybech nahoru do zámeckého rybníka a v některých místech říčky Pstružné můžeme spatřiti krásnou vodní rostlinu s bílými květy "Lakušník vodní."

Asi do 30. let rostla na pravé straně říčky Pstružné, tam, kde se „nachází "sejpy" v místech, kde se říká "V hrobí" rostlina, která patřila pravděpodobně ke vstavačovitým druhům, podobným střevíčníku- pantoflíčku. Od uvedené doby se však již rostlina nikde nevyskytuje.

Blatouch bahenní roste hojně na březích vod a na vlhkých loukách.Má okrouhlé, nebo srdčité vroubkované.listy a šťavnaté lodyhy, ukončené nápadnými zlatožlutými květy, které se objevují brzy z jara U nás roste při potůčku od kaple sv. Anny a při Kalném potoce.

Knotovka bílá rostla hojně na lukách a na mezích, především směrem k Černému lesu a "za cihelnou směrem k Lešišovům. V posledních letech vlivem používání chemických látek této rostliny ubývá.

Kociánek dvoudomý se u nás vyskytuje již jen velmi ojediněle ve vřesovinách a v borovém lese. Úbory samčích květů jsou bílé, sa­mici růžové.

Kopretina bílá je velmi dobře známá, velmi oblíbená květina. Okrajové jazykové květy jsou bílé, terčovité. U nás rostl hojně druh s velkými bílými květy, podobný s druhem pěstovaným v zahradách. Od 50. let se však již tento druh u nás nevyskytuje. Hojně se nacházel na mezích pod Černým lesem a na louce pod cestou ke zdouni.

Konvalinka vonná patří pro vděčnost a něžnost květů a pro vůni k nejoblíbenějším květinám. Roste v lesích, především listnatých.

U nás se vyskytovala v hojná míře v severním výběžku Černého lesa asi do 50.let. Od té doby se v okolí Hrádku nenalézá. Lze ji ještě spatřit na severním okraji lesa Hotína.

Je nutno ještě upozornit na zajímavý zjev, kdy se dlouhá léta na některých místech objevovaly přírodní skalky pestře kvetoucí, včetně četných netřesků. Vyskytovaly se především u navršených balvanů ko­lem polí, jako na příklad při cestě ke Svojšicům, u cesty u pole "V hrobí", při polní cestě ke kapličce sv. Anny. Kolem 70.let se už přírodní skalky již nevyskytovaly.

Prováděné změny v krajině, jako rozorání mezí, kácení i vysazování lesních kultur, používání větší množství chemických prostředků než je únosné , mělo větší dopad na vyskytující se rostlinné druhy, které postupně rapidně ubývají. Nejinak je to i u drobných živočichů ptáků a zvěře.

Tak například dříve byly v lesích kopce až 1,5 m vysoká mravanišťat, které do okruhu 300 m zbavovaly lasy nežádoucímu napadení živočichů- Dnes již mraveniště skoro vymizely. Na Horách Matky Boží se kromě výroby bot taká místní obyvatelé živili tím, že vybírali z mravenišť vajíčka a ve většin množství je odnášeli do lékáren až do Rakous.

Ptactvo

Něco co nám v příroda chybí. Vy staří vzpomínáte si? Ráno a večer to v polích zvonilo teplým čiřikáním koroptví a křepelka přidávala "pět peněz". Ještě před 40.lety se v naší republice ulovilo ročně až 2 mil. koroptví. Ptactvo, které bylo běžným domovem naší krajiny, postupně ubývá a mizí. Jmenujme z nich některá, například vodní ptáky jako volavku šedou, kachnu divokou, čírku, potápku, roháče velikého, slípku zelenonohou.

Jiřička a vlaštovka, která dříve hnízdila skoro v každá chalupě, je již dnes vzácným zjevem. Obdobně spatřit v přírodě zpívajícího skřivana, je téměř zázrak.

U zvěře se silně omezil jejich odstřel. O honech, vždy bohaté na úlovky a to jak dříve "u pánů” na velkostatku, tak ještě také v začátcích po revoluci, je třeba s politováním přiznat, že v současné době například koroptve již skoro v přírodě vymizely.

Obdobně je to skoro již u zajíců. Ještě srnčí a bažantí zvěř se ko­lem Hrádku udržuje.

V polovině 12.stol. se v našem kraji ve velkém množství vyskytoval zejména zajíc a koroptev. Také v tomto období se nacházely v přírodě divoké kočky a lišky.

Znáte ještě žáby? Za našich mladých let bylo jejich skřehotání neodmyslitelnou záležitostí vlahých letních večerů venkovské přírody.

Ještě bych se chtěl zmínit o čmelácích, které dnes jen stěží zahlédneme. Dříve bylo jich hojně a to několik druhů co do velikosti i zabarvení. Mandelinka bramborová, která se velmi rozmnožila v 50.letech, se před tím vůbec nevyskytovala, nebo jen v tak malé míře, ale to si s ní příroda pomohla sama (koroptve).

Těžko si dnes dovedeme představit Hrádek bez čápů. Ale není tomu ještě tak dávno, kdy zde vůbec hnízdili. Teprve po druhé svět. válce, přesně v roce 1956 si párek čápů obhlédl příhodné místo na uhnízdění a usadil se na střeše jednoho z křídel starého záruku, kde si postavili hnízdo. Od té doby rok co rok přiléhávali na stále místo a vyváděli dvě až tři mláďata. Naposled však zde čápy hnízdili v roce 1236. Pravděpodobně zde již nenašli dost pot­ravy. Čápů ve střední Evropě pomalu ubývá. Tak třeba v sousedním západním Německá žilo před 50 lety 4 tisíce párů čápů, v roce 1232 již jen 779 párů.