Historie obce Hrádek od Václava Zíbara, strana 1-10
DĚJINY HRÁDKU U SUŠICE
PODLE DOSTUPNÝCH PODKLADŮ SESTAVIL VÁCLAV ZÍBAR
1960-1985
Použitá literatura
Miroslav Hrdlička: Kolinec na Šumavě, 1940 Vlastivědně zprávy horního pootaví, 1960,1961 Šumavan, klatovský časopis, 1887
Soupis památek historických a uměleckých v republice československé okres Sušice - č. 12
Dr. Jitka Nelicharová: Šumava a Pošumaví 1959, Šumava 1976 Václav Husa: Dějiny Československa, 1961
Augustin Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království českého,
díl XI, 1897
Ottův slovník naučný, XI. díl, 1897 Desky zemské: Tom. 20/lit. 68 24/H.10 174/H.7 398/Pl et. 4
467/0.1 409/A 29 490/H.28 357/6.27 503/B.13 126/3.13 1703/Č.4 1123/K.26 Xl/str. 21 Antonín Profous: Místní jména v Čechách
Ing. Gustav Trnka: Město Říčany v minulosti a přítomnosti, 1913 J.A.Gabriel: Královské město Sušice a okolí, 1868 Dr. Karel Chodi: Dějiny Čejkov ( rukopis ), 1964 Bílek: Dějiny konfiskací
Josef Kadlec: Pamětní kniha obce Hrádku. Založena r. 1929
Čechy. Nakl. Otto
Květy ( s přílohou ) 1969
Ladislav Stehlík: Země zamyšlená, 1966
Bohuslav Balbín: Miscelauea histórica regni Bohem i. a o (Popisuje
též naleziště stříbra v Hotíně )
J.H.Týnecký: Autikrist, Kruhy, Světla, Katakomby, Zvony, Osení Školní kronika Hrádku. Založena r. 1878 Farní kronika zbynická. Založena r. 1800
Karel Bayer: J.E.Purkyně - Adelaida Desfourtová - M.B.Kosler Privilegia nekrálovských měst českých z let 1453 - 1500. Nakl. čsl. akademie věd 1960
Zdouň. Podle dostupných pramenů napsal Arnošt Prokop, 1936 Pamětní kronika sboru dobrovolných hasičů v Hrádku. Založena 1892 Vzpomínky Františka Pravdy. Časopis, Vlast; roč. VII a VIII Berní rula č. 27, I. díl - kraj prácheňský. Stát. Pedag. nakl. 1954 Josef Krušina: Dějiny Trpína a okolí, 1948 Augustin Sedláček: Děje prácheňského kraje
Šumava - Klatovsko. Turistický průvodce, 1982. Kartografie Praha PhDr. Radka Kosová: Generační rozdíly v mluvě obce Hrádek na
Sušičku.
Jaroslav Voráč: Česká nářečí jihozápadní Josef Motis: Kronika selského rodu Motysů.
Oberpfalcer:Vyznání na mučidlech. Praha 1937 Sborník vlastivědných prací o Šumavě, 1980 Umělecké památky Čech. Academia 1978. I-IV díl, 1957 František Hájek: Moje vzpomínky na sušicko Československo. A-Z, 1981
Pokračování ze strany
Tereziánský katastr český, sv. č. 2 Průvodce po dějinách české literatury, 1976 Šumava od A do Z. Jihočeské nakl. 1984 Indikační skizza. Nejstarší mapa obcí, r. 1840 Obecní pečet. 13.stol.
Seznam školou povinných dětí a příjmy učitele r. 1800. AMV
Tabela o vyváženi gruntů jednotlivců r. 1850, AMV
Marat: Soupis poplatnictva z roku 1603 - Věstník Král.čes.spol.
nauk 1898
Jaroslav Schaller: Topographie des Komigreichs Böhmen -prácheňský
kraj - díl III 1790. UK
Joh.G.Sommer: Das Königreich Böhmen statistisch topographisch dargestellt - díl VIII - Prácheňsko. Praha 1840. UK Seznam rodin z r. 1651, z nichž bylo obyvatel starších 12 let,
( sestaveno k protireformačním akcím - AMV )
Tereziánský katastr ( různá pomístní jména ) r. 1713 - AZO
Seznam majitelů usedlostí z roku 1654 a .1657 - AZČ
Robotní seznam - r.1777., Je uvedeno jméno majitele gruntu, číslo
domu, platí na daních
r. 177 3, je povinen robotovati týdně, poznámka - AMV
Odborné přednášky
i
Dr. Vladimír Holý, ředitel musea v Sušici
Doc.Ph.Dr. Rudolf Turek, Dr.CSC, vědecký pracovník národního
musea
Ph.Dr.Jarmila Házková CSC, vědecká pracovnice národního musea
Ústní podání
Vojtech Jílek, čp.l, tesař v zámeckých službách
Ulrych, čp.l, strojník v zámeckých službách Ouda,čp.31, dělník Jiřina Oudová,čp.31,přísl. SNB Flépil,čp.l, kameník Jan Kadlec, pbuvník, čp. 76 Jan Turek, sedlák, čp. 17 Karel Zíbar,,chalupník, čp. 33 Antonie Zíbarová, čp. 33 Vojtěch Mika, kolář, čp.61 Reiserová, důchodkyně, čp.56
Magdalena Mužíková, porodní asistentka, čp.l
Kryštofová, důchodkyně, čp.37
Karel Ebert, truhlář, čp.90
Petr Šmíd, pohodný, čp.l
Jan Krýsl, cestář, čp.22
František Jiřina, kovář, čp. 43
Bruner, lokaj v zámeckých službách, čp.l
Alois Kníže, kupec, čp.47
Karel Kaltenlruner, chalupník, čp.3 0
Adolf Topinka, kupec, čp.50
Emanuel Joza, tovární dělník, čp.29
Stanislav Berka, čp.64
Jan Jdša, učitel
Má země
úryvek veršů z podzimu roku 1938
Má země, rodný domove můj, sladká písni venkovských zvonic, vozových cest, stíne lesní, kapličky v polích, vůně lip a zpěvy rojů, kolik už přes vás přehnalo se krutých bojů? Kolikrát vítězil jsi, kraji nad bouřemi?
Chaloupky nízké, ztichlé, k stráním přikrčené, zvoničky nad střechami větrem potočené, rozcestí s křížem, boží muka zasněžená, s otepí chrastí ke vsi chvátá chudá žena, nakřehlé piůtky mrazem, okna ojíněná, obrazy svátých prostě vyzdobená stěna, praskání loučí, podvečerní chvíle tich£, kdy pokoj, mír jde sadem, v ztuhlou zemi dýchá - to je má země, domov můj a kolébka má, byt všemi zrazená a opuštěná - sama.
Vy dálky slunečné, vy zlaté cesty v polích, vy čistá stáda roztroušená po údolích beránku něžný v modru nebes zatoulaný, studánko v lesním stínu skrytá s plachou laní, hučení splavů, raních zvonů vyzvánění, kytičkou polní, domove můj - vyzdobený - tak Tě znám, země, rukou boží uhnětená, tolika slzami a krví vykoupená.
Má země krásná, domove můj, rodný láne, slyším tu každou krůpěj potu, která skane na tvou dlaň. Píseň skřivanů a dětské hlasy,
slyším tu řeč, jež chlebem voní jako klasy
v červnovém dnu, když zlátnou, zvolna, zvolna zrají
Český cep, bože český cep tu slyším v kraji,
pak o dožínkách muziky vám ženci hrají -
jak by má země jenom krokem byla k ráji
a slyším dudy, pod lipami chasa výská
nám ze srdce všech hudba, česká píseň tryská.
Jak by se nad otcovským stolem rozsvítilo, jak by se listem v bibli svaté obrátilo, tak lehce nasazený tón zní v novém ránu.
Já země, slyš mne, ty můj, božím ohněm vzplanu, rozseji světlo na tvých polích. Na tvém sadu krev růží probudím a z pyšných starých hradů zář posvěcených korouhví ti znovu podám.
Od horstev zamlklých až kamsi k ztichlým vodám kořeny úžasnými rozechvěju zvony.
Seznam jednotlivých kapitol
-
Použitá literatura
2 Odborné přednášky
-
Ústní podání
5 Seznam jednotlivých kapitol
-
Motto
-
úvod
-
Pošumaví v pravěku
-
Minulost v začátcích osídlení 11 Dějiny panství a obce
-
Známí majitelé panství
-
Postavení tvrze
-
Postavení starého zámku
-
Postavení nového zámku a kaple
-
Vybavení zámku
24 Příslušenství zámku
30 Vrchnostenské soudy, rychtář
-
Zvony
-
Popis obce
-
Říčka Pstružná
-
Sejpy - rýžování zlata
-
Dolování zlata a stříbra
-
Pěstování perlorodek
-
Přemostění řeky :
41 Lovení ryb
41 Stromy
42 Mýto
43 Kapličky, sochy, kříže, obrazy
45 Skalice - rozdělení lesa
45 Privilegie - udělení
45 Selské povstání v Hrádku
17 Stručný seznam majitelů panství
46 Květena
-
Ptactvo
151 Převrat v roce 1918
151 Zdouň
-
Nový hřbitov - postavení
50 Povodně
123 První světová válka 1914 - 1918
64 Druhá světová válka 1939 - 1945
-
Pomník padlým v 1. svět. válce
-
Různé příhody
53 Požární sbor - ustavení
55 Požáry
-
Zpracovávání kamene
-
Pozemková reforma
-
Živelné pohromy
-
Silnice v minulosti
60 Úprava cest
-
Reifeisenka - ustavení
-
Hospodářská krise
-
Podzemní chodby
71 Železnice-postavení
-
Kulturní činnost
-
Sport
112 Zemské stezky
-
Lesní plody
74 Pomístní názvosloví
125 Epidemie
110 Nářečí
143 Život na zámku
157 Život na vesnici
114 Živnosti v Hrádku
-
Národní garda 52 Přistání balonu
-
Vojenská služba
-
7 Zbourání starého mostu
76 Příjmení
-
Kapely
-
Židi
148 Různé zvyky
73 Politické strany za 1. republiky
74 Známí starostové a předsedové v obci
78 Seznam majitelů hospodářů
116 Faráři ve Zbynicích a Hrádku
88 Zemřelí v Hrádku 1930 - 1938
117 Seznam osob ve vztahu k Hrádku
131 J.E.Purkyně v Hrádku
126 Dračky - črta z Pošumaví
83 Soupis obyvatel a domů
118Zdravotnictví
183 František Pravda
70 Pošta
136 Škola
62 Sázení ovocných stromů a úprava neplodné půdy
106 Pouť na Zdouni
102 Erby
119 Lidová architektura
122 Ovocnářství
92 Včelařství
164 Okolí Hrádku
81 Seznam majitelů domů z r. 1915
83 Neúplný seznam obyvatelů z r. 1930
84 Seznam domů "Po chalupě"
106 Zřícení zámecké věže
94 Příloha k Dějinám Hrádku seznam fotograf
157 Zemědělství v minulosti
156 Zaměstnání
120 Obydlí
121 Strava
Úvod;
Vracím se po letech do rodné chalupy, která snad pamatuje ještě třicetiletou válku a kde jsou zapuštěny rodové kořeny a můj rod zde pobýval po pět pokolení. Vracím se po letech do naši staré vsi, kde jsem strávil svoje mládí až do doby, jako mnozí ostatní, kdy jsme pak prožívali život jinde po vlastech českých, neboť náš chudý kraj nemohl všechny své obyvatele uživit.
Vzpomínky se ještě vracejí do doby, kdy jsme v dřevákách a v plátěné tašce s tabulkou a mořskou houbou spěchali do 1. třídy obecné školy a dřeváky jsme ukládaly do šteláře;,
Ku hraní nám vystačil obruč ze sudu nebo se hrálo se špačkem a pálkou, ale to mnohdy i nějaké okno odneslo. V zimě jsme jezdili na nejšlích s upevněnými dráty bučí na "Ajsce", nebo na panském rybníku.
Žiji již jen ve vzpomínkách lidí stejně starých, nebo starších, než jsem já. Aspoň v obrysech zachytit život všech těch sousedů a sousedek, jejich radosti i bolesti, naděje i zklamání. Zaznamenat kouzlo těch mlčenlivých střech, kdy ještě byly doškové nebo šindelové, úzkých políček a kvetoucích me2íí , luk s roztřepenými kohoutky a blatouchy, cest, po nichž se za podzimních dešťů nedalo téměř jezdit. Ale k čemu to všechno ptám se někdy sám sebe, co s minulostí, která je nenávratně za námi.
Nikdo by se nechtěl vrátit zpátky, jako bychom nevyměnili elektrické světlo za svíčku, nebo petrolojovou lampu, traktor za kravské zpřežení, velké obdělávané lány za úzká políčka. Civilizaci nelze zastavil, nelze jí uniknout. Ale v každém 7: nás, je kus romantika, který cítí občas potřebu rozsvítit si tu starou lampu, nebo svíčku, která by vrhala světlo>jenom na stůl a všechno ostatní by bylo v tajemném polostínu.
-
duchu se chystám, že obejdu všechny ty staré chalupy v naší vesnici a vypůjčím si fotografie těch známých tváří z mého dětství, z nichž bych přečetl celou pomíjivost našich životů.
Často, zvláště nyní si zajdu na náš starý zdouňský hřbitov.
Jsou lidé, kteří po sobě zanechali dílo na staletí, a£ to byli umělci, vědci nebo filosofové. Když čtu na našem hřbitově zapomenutá jména lidí, kteří přece také žili, milovali, trpěli, ptám se, co asi po sobě zanechali, přece má každý život nějaký smysl, i když to zrovna nejsou ty monumenty. Ti r kteří zde leží, celý jejich zájem byl obrácen k ženě, dětem, dobytku, polím, lukám, k tomu každodennímu životu, na čem ostatně stojí tento svět, i když to není spojeno se slávou a posmrtným věhlasem.
Láska k rodnému kraji, rodné vsi a dějinný zájem o jejich minulost přiměly mne k sepsání této knihy. Velmi obtížně a pracně jsem shledával záznamy o historii své rodné obce. Jsem si vědom, že ne ještě všechna místa jsou vyčerpávající. Přál bych si, aby nové dějiny obce byly poznamenány novou socialistickou epochou, která se jistě odrazí i v mém rodišti.
Pošumaví v pravěku
Historie Pošumaví začíná v mladším úseku starší doby kamenné, kdy tehdejší lovci založili několik menších sídlišť, ve skalních úkrytech, nebo pod širým nebem, jako například byl nález obydlí v Sušici. Tyto nálezy spadají do poslední doby ledové, do období asi před 50 000 lety. V tehdejší době bylo u nás mnohem drsnější podnebí než dnes, do jisté míry podobné klimatickým poměrům v nejsevernějších oblastech Sibiře. Lidé se živili především lovem zvěře, jako na příklad sobů, koní, mamutů, za jejímiž stády putovali i na velké vzdálenosti. Tak se také dostali i do okolí dnešní Sušice. Na určitou dobu se zde usadili, jak o tom svědčí charakteristická úprava terénu. Podle provedeného archeologického průzkumu v roce 1961 u továrny PAP byl objeven ojedinělý nález obydlí prastaré lidské kultury. Jednalo se o důkladně budovanou chatu asi 4,5 m x 3 m. Výšku lze odhadovat na 2 m. Okraj obydlí byl proti svahu chráněn zídkou vystavěnou z kamenů. Z jihovýchodní strany vede do chaty krátký tunelový vchod, uprostřed bylo ohniště a na jihozápadní straně byl nevelký sklípek. V pravidelně zahloubené jámě vyplněné několika vrstvami hnědočervené zeminy byly nalezeny charakteristické tvary kamenných nástrojů - oštípané kusy křemene a zbytky uhlíků.
Změněný ráz krajiny a podnebí v době poledové spojený s odchodem posledních zbytků stádní zvěře, se odrazil i v životních podmínkách člověka. Lovec střední doby kamenné ve značné míře si doplňoval svou obživu rybolovem.
Ve 4.tisíciletí před n.l. došlo v životě lidstva k hluboké změně. Lovec přešel k usedlejšímu způsobu života a přešel!: k jednoduché formě; zemědělství spojeného s chovem zdomácnělých zvířat. Kultivace rostlin vyžadovala ovšem kvalitnější půdu, proto byly zemědělské osady mladší doby kamenné koncentrovány v šumavském podhůří na úrodnějších spraších. Z tohoto období se zde setkáváme pouze s jednotlivými nálezy broušených, případně i provrtaných kamenných nástrojů. Stejný nálezový obraz nám poskytuje i pozdní doba kamenná. .
Ve starší době bronzové se jihozápadní Čechy staly spojnicí mezi již hustě osídlenou severní polovinou Čech a oblastí alpských ložisek mědi. Stopy trvalejších sídel v Pošumaví jsou sice ještě velmi vzácné, ale vyskytují se.ojedinělé nálezy bronzových výrobků. Podobná situace byla i ve střední době bronzové, kdy pastevecký lid tak zv. mohylové kultury sice osídlil jihozápadní Čechy, ale do našich oblastí ještě nezasáhl. Změny, které nastaly v mladší a pozdní době bronzové především v jiných oblastech Čech se v Pošumaví zatím neprojevily. Ojedinělým svědectvím je nález bronzového hrotu kopí v Sušici na náměstí v roce 1960 při výkopu kanalizace.
Minulost v začátcích osídleni
Teprve 14.století před n.l. znamená začátek pozvolného osídlen jihozápadních Čech. Z horního Podunají sem přicházejí přes šumavské hory kmeny s vyspělou kulturou a přinášejí sebou zvláštní způsob uložení pohřbů v mohylách. Bronzový jihočeský lid se usazoval v rodových skupinách v úrodnějších částech kraje.
Do 5.století před n.l. sahají začátky laténské kultury. V té době keltské kmeny { u nás kmen Bojů), jejich expanse ze západní Galie zachvacuje svými přesuny střední Evropu a přicházej i do jihozápadních Čech. Starší laténské období znamená mohutné pronikání Keltů až do předhůří Šumavy. Jejich znakem jsou opět mohyly - laténské.
Kromě charakteristických hrobů s navršenými mohylami, zanechal po sobě lid mohylový také mohutná hradiště, která si pravděpodobně postavil na obranu proti nájezdům bojovných keltských Bojů. Opevnění těchto útočištných hradišť můžeme podnes obdivovat na příklad na Sedle u Albrechtic, nebo Obřím hradu nad Losenicí, bií Kašperských Hor. Vybudování téměř kilometrových hradeb vyžadovalo samozřejmě značný počet pracovníků, takže se na stavbě musely podílet skupiny ze ze zvdálenějších území. Hradiště byla umístěni v tak strategicky výhodné poloze, že jich mohli později využívat jak Keltové, tak taká Slované a to především jako útočiště a také možná jako záštitu pro rýžovistě zlata.
Keltové měli velký podíl na civilizačním vývoji. Zdokonalili hutnictví a hornictví, rozvinuli rýžování zlata z písku našich z.l tonosných řek. Zlato se rýžovalo nejen na Otavě, ale také na jeho přítocích, tj.. i říčky Pstružná.
Na přelomu letopočtu,tj. asi v 1. století n.l. Keltové pod tlakem germánských kmenů a římských legií z našeho kraje mizí.
Po odchodu Keltů do příchodu Slovanů není v oblasti Pošumaví žádných zpráv o osídlení tohoto kraje a je považován za liduprázdný
V prázdných prostorách jihozápadních Čech se Slované objevují již koncem 5. a v 6.století n.l. V 6. až 10.století pronikají Slované zvolna dále do Pošumaví. Postupují podél Otavy se Pstružnou.
V 7. a 3.století přitahuje rýžování zlata na Otavě a jeho přítocích nová a nové kolonisty, takže naše území je v té době již silně zalidněno. Slované v Pošumaví se stávají v centralizačním procesu součástí rozsáhlého kmene Zličanů. Podle jiných údajů do tohoto území zasahoval kmen Doudlebanů.
Cd roku 1124 do poloviny 13.století patřilo sušicko přechodně do sféry bavorsko - české a to zpřízněním rodu Přemyslovců s bavorskými hrabaty z Bogemů. Sušická oblast, jejíž severní hranice vedla přibližně od Velhartic přes Hory Matky Boží až k Horám Stříbrným, byla v té době zástavou tohoto rodu. Z toho je zřejmé, že do tohoto území patřil také Hrádek.
Od začátku 11.století centrem velké oblasti jihozápadních Čech se stala Prácheň.
V 8. a 9.století vznikají na našem kraji prvá pohřebiště, její mohyly vedle pozůstatků spálených obsahují i keramiku s charakteristickým slovanským dekorem, rytou vlnovkou. Setkáváme se s